Úvod

Posaďte se s dětmi do trávy, nechte je vyjmenovat všechny lidské smysly a vymyslet, jak je dokáží na louce využít - květy mohou očichat, některé rostliny ochutnat, „hmatat“ mohou i nohama, budou-li chodit bosky. Teď už vám nic nebrání, pustit se do prozkoumávání rozkvetlé louky.
Jednotlivé aktivity můžete různě míchat a prolínat. Pořadí, ve kterém je zařadíte, není pevně dané a je jen na vás. Výjimkou je aktivita s vymýšlením vlastních názvů. Tu je vhodné zařadit ke konci, kdy už mají děti dané rostliny prohlédnuté, očichané či ochutnané a na základě zjištěných vlastností se jim lépe tvoří nový název.
Při práci s rostlinami je můžete s dětmi i určovat, rozhodně by to ale neměla být stěžejní část aktivit. Naopak. Když určování nezařadíte, vůbec nic se nestane. Nechte děti hlavně poznávat a hledat pestrost a jedinečnost.

Bosky loukou

Nechte děti proběhnout se po louce bosky. Pokud to místo umožňuje, hledejte rozdílné plochy - vysoká rozkvetlá louka, posekaný trávník, holé místo s (blátivou) hlínou, břeh potůčku, podmáčená místa v louce. Nakonec se zeptejte, které místo pro děti nejpříjemnější? Odpovědi se budou s jistotou lišit. Pokud se děti zdráhají sundat boty, začněte na místě, které je jednoznačně příjemné, např. měkký posekaný trávník (bez kopřiv a přízemních růžic bodláků). Děti do ničeho nenuťte a nechte je „jít vlastním tempem“. Základem úspěchu je, že boty sundáte i vy a přidáte se k dětem.

Barvy na louce

Rozkvetlá louka je bez pochyby pokladnicí všemožných barev. Na začátek nechte děti tipnout, kolik barev na louce dokáží najít. Následně se pusťte do sbírání barev. Děti nosí květy, listy či stonky rostlin různých barev. Přírodniny můžete buď jen dávat na hromádky podle barev, nebo je lepit na menší papíry pomocí oboustranné lepicí pásky. Nakonec budete mít kartu s červenou, modrou, fialovou, žlutou, zelenou, hnědou... barvou. Upozorněte děti i na pestrost odstínů v rámci jedné barvy. Kolik odstínů zelené skrývá louka?
Pestrosti barvených květů můžete využít i při výtvarných aktivitách. Nejjednodušší je land art - tvoření obrazců a obrázků či prostorových objektů pomocí přírodnin. V našem případě z květů a listů rostlin. Děti mohou tvořit landartové obrazy na zemi nebo na hladině kaluže či rybníčku.
Další možností jak rostliny výtvarně využít je použití květů a listů jako zdroje barev. Nechte děti namalovat obrázek s pomocí přírodnin. Využít mohou navíc i hlínu či popel. Listy a stonky zpravidla barví zeleně, někdy s nádechem dohněda. Ale co takové modré květy, myslíte, že budou barvit modře? Alternativou této aktivity je výroba jednoduchého vzorníku barev z louky. Připravte dětem papíry, na které nakreslíte pastelkami/vodovkami barevná kolečka. Úkolem dětí je najít na louce co nejpodobnější barvu a tu nanést vedle barevného kolečka do dvojice.

Vůně louky

Obdobně jako bohatství barev skrývá louka i bohatství vůní. Dejte dětem čas, aby si louku prošli a kvetoucí rostliny očichaly. Některé rostliny voní málo nebo vůbec, jiné mají naopak vůni doslova omamnou, najdou se i takové, které nám spíš smrdí. Uspořádejte hitparádu nejvoňavějších či naopak nejsmrdutějších druhů. Rostliny můžete a nemusíte pojmenovat.

Louka jako prostřený stůl

Značná většina rostlin, které považujeme za nezajímavý plevel je jedlá. Mnohdy se jedná o velmi chutné rostliny. Zkuste s dětmi ochutnat alespoň některé luční dobroty. Pozor, na rozdíl od předchozích aktivit, kdy děti pracují/hrají si samostatně, tady je nutný váš zbystřený dohled. Jedlé rostliny dětem ukazujte a zkoušejte s nimi, ochutnávku toho co neznáte, či si nejste jistí, dětem zakažte. Rostliny můžete zkoušet jíst jen tak, nebo si připravte třeba pár krajíců chleba s máslem, a ty jedlými rostlinami ozdobte a nakonec snězte.
Pár dobrých rad pro začátečníky: Obecně platí, že čím mladší a svěžejší listy, tím lepší chuť. Koncem sezony jsou rostliny nedobré až hořké. Stejně jako například u hub vždy platí, že rostliny musíme bezpečně znát. Některé, byť krásně vypadající rostliny jsou jedovaté. Zvlášť pozor na bobule, které sice lákají k ochutnání, ale jen málo jich je jedlých. Také pozor na rostliny z čeledi miříkovitých (mrkvovitých), spousta z nich je jedlých a naopak spousta je i jedovatých, obecně se od sebe velmi špatně poznávají. Lepší je se jim vyhnout.

• Rostliny do salátů či jen tak do pusy: listy pampelišek, listy jitrocele kopinatého, listy bršlice kozí nohy, listy kontryhele, nať ptačince žabince, listy česnáčku lékařského, lístky šťavelu kyselého, listy česneku medvědího, spařené listy kopřivy dvoudomé (nebo aspoň hodně pomačkané), listy šťovíku kyselého ...
• Rostliny na výluh: listy kopřivy, listy jitrocele, mladé větvičky smrku („pacičky“), nať mateřídoušky, květy bezu černého...
• Rostliny jako koření – velmi aromatické, takže stačí v menším množství: list řebříčku, nať popence, kořen křenu selského, kořen a semena kmínu kořenného, oddenek kuklíku městského (chutná po hřebíčku), mladé rostliny řeřišnice luční (nahradí pepř) ...
• Jedlé květy: jetely, hluchavky, sedmikráska obecná, violky, pampeliška, zvonek rozkladitý, popenec břečťanovitý, černohlávek obecný, brutnák lékařský, plicník lékařský...

Luční tvary a míry

Pestrost na louce nemusíme hledat jen v barvách či chutích. Všimli jste si někdy, kolik je na louce tvarů a délek? Nechte děti najít nejvyšší nebo naopak nejnižší rostlinu. Hledejte nejrůznější tvary listů a květů. Najděte mezi nimi podobnosti, nebo naopak zkuste najít tvary protikladné (úzký list x široký list, malý kvítek x velký květ, tenké stébélko x tlustý stonek...). Hledejte listy kulaté i protáhlé, zubaté i rovné, s řapíkem i bez něj. Z přinesených přírodnin vytvořte galerii lučních tvarů a délek. Buď přírodniny pouze rozložte vedle sebe a prohlédněte si je, nebo je nalepte na velký papír pomocí oboustranné lepicí pásky.
Botanika má pro každý tvar listu a typ květu přesné pojmenování. Máme listy složené a jednoduché, zpeřené, dělené, laločnaté, kracovité, kopinaté. Květy trubkovité, složené, souměrné i pravidelné. Nic z toho ale není třeba s malými dětmi určovat. S nimi prostě jen žasněte, jak je příroda bohatá!

Úkolovka

Klasická hra, která může mít stovky obměn. V našem případě se zaměříme na rostliny z louky či zahrady. Je dobré si herní louku dopředu projít a zjistit, které rostliny na místě hry rostou a tím pádem, i které vlastnosti či podmínky můžete po dětech chtít.
Podle počtu účastníků hrajte buď v menších skupinách či po jednotlivcích. Buď můžete dát dětem sepsaný celý seznam „úkolů“ a stanovit časový limit hry, nebo vyhlašovat úkol po úkolu a započítávat bod vždy tomu, kdo donese danou věc první (nebo prvním třem). Bodovat ale samozřejmě nemusíte.

• Přineste chlupatý list.
• Přineste modrý květ.
• Přineste kyselou rostlinu.
• Přineste rostlinu s chlupatým stonkem.
• Přineste květ s 6 okvětními lístky.
• Přineste dvoubarevný květ.
• Přineste protáhlý list.
• atd ...

Na chvíli botanikem

České názvosloví rostlin, tak jak ho známe dnes, mají z velké části na svědomí bratři Preslové. Tito významní univerzitní profesoři 19. století se ale nevěnovali jenom botanice. Vděčíme jim i za slova z všemožných jiných oborů, např. hroch, bobr, lachtan, živec, kazivec, kyslík či draslík.
Nechte děti, aby si také zahráli na takovéto slovutné vědce. Na základě vypozorovaných vlastností či vzhledu mohou vymyslet jmena pro různé rostliny. Ideálně pro takové, u kterých neznají název, jelikož znalost pravého názvu poněkud svazuje. Vymýšlet mohou jména rodová i druhová. Nakonec bude zajímavé porovnat nové vymyšlené názvy s těmi opravdovými. Jestlipak se v něčem shodnou? Nově pojmenované druhy natrhejte a dejte do skleniček, ty nezapomeňte opatřit lístečkem s názvem. Nová muzejní expozice je hotová!